Poddaní | Rodokmeny.online

Rustikální půda

byla dědičně (emphyteuticky) pronajata poddaným
poddanská usedlost, grunt – drža byla dědičná, ale za to byl majitel povinen vrchnosti odvádět podle velikosti usedlosti různé dávky, platy a robotu
kategorie poddaných vlastnících usedlost – tzv. osedlí poddaní:
- sedlák
- chalupník
- zahradník, domkář, baráčník
tzv. neosedlí poddaní
- čeleď
- podruh

též Bauer, láník, něm. Laaniger) = 4 chalupníci (čtvrtláník) = baráčník
výměra odpovídala obhospodařování poloviny gruntu (2 lány = 1 grund), proto byl láník někdy nazýván půlgruntovník či půlgrunt.

též Chaluper
menší než sedlák, větší než baráčník – vlastnil usedlost a k tomu cca 20 korců pole (cca 4 ha)

též Gärtner
patřil k nejmenším majitelům nemovitosti na vesnici, neměl pole, pouze zahradu kolem domku (maximálně do 0,4 ha). Mohl se živit buďto námezdní zemědělskou prací, nebo provozováním řemesla

též Häusler
nebyl
domy si stavěli domkáři na obecní půdě po svolení obce – někdy za pozemek platili (najednou nebo v několika splátkách), jindy pozemek pro stavbu získali od obce zdarma (pravidelná daň do obecní kasy)
práva a povinnosti domkáře:
- placení každoročního platu obci (cca 1 – 4 zlatý), případně robotní plat vrchnosti (13 nebo 26 dní roboty)
- obec umožňuje chov a pastvu na obecních pastvinách určitého množství dobytka (např. jedna kráva, jedno prase, husa) – obcí zpoplatněn
- pomoc obci s obecními pracemi (hlídání, oprava obecních plotů, zpracování sena
- povinnost se postarat o případně přiděleného potřebného (invalida, vdova, ..)
- v případě porušení obecních pravidel měla obec (obecní hromada) možnost dům prodat a domkáře z obce vyhnat; po roce 1815 zakázáno
- neúčastnili se obecních hromad a nevolil samosprávu

sloužili na statku u větších sedláků, panském nebo farním dvoře na předem určenou dobu
do služby vstupovala čeleď většinou od stáří 14–30 let (od té doby, kdy jedinec měl dost fyzických sil až po svatbu)
rodina hospodáře se o čeleď starala a živila ji
hospodář za chování čeledi vůči obci i vrchnosti odpovídal, měl právo ji i trestat – práva čeledi upravoval Čelední řád
čeleď dostávala plat, který umožňoval za dobu služby našetřit (na domek, na věno, ..)
množství čeledi na statku bylo ovlivněno velikostí statku, úrodností polí, lokalitou, vojenskou situací, ale také tím, zda-li měl hospodář už dospělé potomky

nájemník bydlící v nájmu (např. u sedláka); rodina podruha měla buď vyhrazenou vlastní místnost ve stavení nebo měli k obývání malý domek na půdě usedlosti
často se jednalo o příbuzné hospodáře
vůči obci a vrchnosti je zastupoval hospodář
zpravidla se také živil jako námezdní zemědělský dělník

Urbář – stanovoval povinnosti poddaných, který obsahoval platy, dávky a robotu, kterou má každý osedlý

povinnosti byly vázány k jednotlivým usedlostem a ne k osobám – sedlákovi tedy stačilo, aby poslal do roboty někoho ze svých čeledínů

činže či úrok – placený nejčastěji dvakrát ročně (na sv. Jiří – 24. dubna, a na sv. Havla – 16. října)
naturální dávky – např. obilí, vejce, slepice
robota – povinná neplacená práce pro vrchnost

reluice – poddaný se z roboty vrchnosti vykoupil, a ta si místo něj mohla najmout nádeníka